Adaptační plán

Vstup dítěte do mateřské školy je významnou událostí nejen v životě dítěte, ale i v soužití celé rodiny. Děti, které se do té doby pohybovaly převážně v kruhu rodinném, najednou poznávají jinou společnost, nové kamarády i dospělé a nové prostředí. Některé děti se s touto změnou vyrovnávají snadno a s jistotou, jiné potřebují delší čas na přivyknutí nové situaci. Naším velkým přáním je, aby se děti cítily ve školce spokojené a aby do ní chodily rády.

Adaptační plán je doporučením, nikoli dogmatem.

Pravidla pro účastníky adaptačního programu:

• Do MŠ mohou pouze děti zdravé.
• Rodič i dítě se přezují a dodržují hygienická pravidla.
• Rodič je po celou dobu návštěvy mateřské školy do doby než si dítě převezme učitelka, za dítě zodpovědný.
• V případě vstupu rodiče do třídy, si rodič se svým dítětem nehraje, nezasahuje paní učitelce do vzdělávacích ani výchovných aktivit.

Konkretizace jednotlivých fází adaptace:

1. fáze – probíhá před přijetím / nástupem dítěte do MŠ

• Před nástupem dítěte do docházky k novému školnímu roku , rodiče obdrží od mateřské školy písemné informace (odkazy z našich webových stránek) o tom, co musí dítě k nástupu do mateřské školy zvládat vzhledem ke svému věku ( tj. přibližně 3 měsíce před začátkem školního roku). Rodič tak má možnost si ověřit připravenost dítěte na vstup do mateřské školy. Jedná se především o úkony v sebeobsluze a emoční připravenost dítěte. Stanovené dovednosti musí dítě před nástupem  zvládnout, učitelka dítěti pouze dopomáhá, ale za dítě je neprovádí.

Co musí umět dítě při nástupu do mateřské školy: (viz dále PRO RODIČE – FAQ)

• Komunikace: musí umět vyjádřit svoje potřeby způsobem odpovídajícímu vývojovému stupni věku dítěte
• Sebeobsluha: obout se a obléknout se, sedět po dobu jídla u stolu, používat lžíci, pít z hrnečku;
• Hygiena: umývat si ruce a utírat se do ručníku
• Hrubá motorika: dítě umí chodit, lézt, běhat a vůbec se samostatně pohybovat;
• Chodit po schodech s přidržováním se zábradlí;
• Snažit se uklízet si po sobě hračky;
• Reakce: reagovat na pokyny (např. počkat, sednout si, přijít…) a znát své jméno.
• Pedagogický pracovník dítěti dopomáhá, ale nikdy nevykonává činnost za dítě.

Doporučení pro poklidnou adaptaci dětí:

• navštěvujte s dítětem kolektiv dětí, a to také v případě, že má sourozence;
• dítě by se mělo postupně učit být samotné bez přítomnosti rodičů, je dobré navštěvovat například mateřská centra, kde děti samostatně vedou tety, které s dětmi vykonávají různé druhy aktivit, tou nejhorší cestou je prvotní odloučení teprve v mateřské škole;
• podporujte své dítě v samostatnosti (oblékání, hygiena a stolování);
• udělejte si každý den chvilku na společnou hru, povídání, prohlížení knihy;
• čtěte dětem každý den;
• podporujte své dítě, za úspěchy, i ty malé, jej pochvalte;
• motivujte své dítě;
• vyvarujte se „strašení školkou”: „Počkej ve školce…” atd.;
• realisticky vykreslujte školku, popisujte věci reálné a skutečné, předcházíte tak případnému zklamání dítěte.

2. fáze – probíhá po nástupu dítěte do MŠ individuálně dle dítěte

Navázání vzájemné dobré spolupráce mezi pedagogy MŠ a rodinou je základní podmínka pro kvalitní spolupráci. Během adaptačního období je vhodné, aby rodiče sdělili paním učitelkám potřebné informace o vývoji svého dítěte, jeho zdravotním stavu a dalších specifikách, jež považují za vhodné sdělit v zájmu úspěšné adaptace dítěte.

Rodiče obdrží dotazník. Potřebné informace jsou důležité pro další vzdělávání Vašeho dítěte při nastartování individuálního přístupu. I kdyby rodič nevyplnil jednotlivé položky v dotazníku, je povinností rodiče nevyplněný formulář podepsat s uvedením místa a data podpisu.

Adaptační plán, příklad:

• první den v MŠ (rodič čeká v šatně) – dítě je ve třídě maximálně 1 hodinu
• do konce týdne – docházka dítěte v rozsahu 2–3 hodin samo (rodič čeká v šatně), dítě odchází z MŠ před pobytem venku,
• další týden dopolední docházka – samo (odchod po obědě dle možnosti rodiny)
• nepřebíráme dítě v emočně vypjaté situaci, kdy dítě křičí nebo silně pláče. Rodič musí dítě před předáním učitelce zklidnit.

Je vhodné, aby malé děti nezůstávaly od počátku ve školce na odpolední odpočinek, aby všechny změny probíhaly postupně a plynule. Rodiče by si měli na prvních čtrnáct dní domluvit v zaměstnání možnost kdykoliv odejít nebo si zajistit svého zástupce pro případ, že dítě nebude adaptaci zvládat duševně nebo fyzicky (změna režimu dne, časné vstávání, náchylnost k chorobám atd.).

3. fáze – pokud probíhá adaptace bez obtíží

Celodenní pobyt

Jak dítěti pomoci?
Přibalte mu mazlíčka. Dovolte potomkovi, aby si s sebou vzal do školky svou oblíbenou hračku, například plyšáčka. Existence pevného bodu, známé osoby nebo předmětu v cizí situaci zmenšuje nejistotu a případný strach z neznámého prostředí.

Používejte stejné rituály
Přivádějte své dítě do školky vždy ve stejný čas a vyzvedávejte je pokud možno ve stejnou hodinu. Používejte konkrétní údaje o tom, kdy je vyzvednete – po obědě, po svačině – ne jen obecné jako brzy, za chvíli, po práci apod.

Rozlučte se krátce, loučení dlouze neprodlužujte
Někdy loučení představuje velmi silné emoce spíše pro maminku než pro dítě. Ujasněte si, jak se k pobytu svého dítěte ve školce stavíte vy. Pokud máte obavy z odloučení od dítěte a nejste skutečně přesvědčeni, že dítě do školky chcete dát, tak jej tam  nedávejte. Dítě velmi dobře vycítí váš strach. Pak se vnitřní úzkost velice těžce odbourává.

Buďte citliví a trpěliví
Vyprávějte si o tom, co dítě ve školce dělalo a co nového se naučilo. Ujistěte dítě, že je do školky neodkládáte. Vysvětlete mu, že ho máte rádi a že nechodí do školky proto, že na něj nemáte čas, nebo že s ním nechcete být doma.

Komunikujte s paní učitelkou
Možná se dozvíte, že když ze školky po nervy drásající scéně odejdete, vaše plačící dítě se rázem uklidní a jde si spokojeně hrát. Potomka za zvládnutý pobyt ve školce pochvalte.

S dotazy se s důvěrou obracejte na paní učitelky z příslušných tříd, rády Vám zodpoví Vaše dotazy a poradí.